Nemoci slepic

Pojem nemoci slepic musíme považovat za velmi široký a poněkud matoucí, neboť jsou způsobeny řadou příčin. Pro prevenci a léčení, taktéž pro odstranění chyb chovatele nezbývá než vytvořit přijatelný přehled. 

Vždy ale platí, že kvalitně krmené nosnice – zejména od počátku odchovu a pak po celé produkční období mají podstatně zvýšenou zdravotní odolnost.  

Zoohygiena především:

Kuře krmíme od prvního dne!

Nemoci způsobené viry a bakteriemi a vakcinace:

Není chovatel jako chovatel?

Parazitózy, nejčastější a ekonomicky nejzávažnější onemocnění drůbeže: 

Závěr: Původci nemocí mají výrazný náskok.

Zoohygiena především

První příčinou nemocí nosnic jsou zásadní chyby chovatele. Jde o zoohygienické prohřešky:

• nedokonalá očista a sanace krmných míst a zařízení včetně napáječek 

• podávání narušených krmiv

• nevyhovující zoohygiena a mikroklima kurníků

• neprovádění sanace malých výběhů

• nepřiměřeně vysoký počet jedinců na jednotku plochy

Kuřata krmíme od prvního dne!

Prevencí je zodpovědnost a pečlivost chovatele nosnic. Zásadní chybou jsou nekvalitní krmiva, nepravidelné podávání krmiv, zanedbané napájení.

Odchov 

Kuřata musíme krmit skutečně kvalitními krmnými směsmi od prvního dne věku. 

Ale i mezi zdatnými chovateli existuje podivný předsudek: „…vyklubané kuře má ve žloutkovém vaku zásobu živin na první tři dny života a nic se nestane, když bude krmení slabší, však se jen učí hledat krmivo a zobat…“ Opak je však pravdou. 

Konstrukční a vývojová kancelář přírody přidělila vylíhlému kuřeti do žloutkového vaku, což je zbytek po žloutku, nikoliv „nějaké živiny“, ale bílkoviny typu imunoglobulinů, které jej chrání před patogeny v prostředí chovu. 

Dále tuky typu vícenenasycených mastných kyselin, které jsou rovněž podstatné pro jeho imunitu a řadu dalších vývojových procesů. Je-li kuře hlady, stráví obě složky jako obyčejné bílkoviny a tuky a tím se stává první nenapravitelná chyba. Kuře pozbývá faktor jeho první zdravotní odolnosti.

Snáškovou rekordmanku se silnou zdravotní odolností odchováme vždy jen tak, že budeme postupně podle věku a doporučení zkrmovat směsi K1, K2, KZK, N1 od společnosti Zemědělské služby Dynín, a.s.. Rozvoj tělesných orgánů a soustav (dýchací, oběhová, reprodukční, imunitní systém) se neobejde bez přísunu základních živin, minerálních látek a vitamínů v potřebném množství i poměru.  To je vždy silnou stránkou našich směsí. 

Nemoci způsobené viry a bakteriemi a vakcinace:

 „Klasická“ bakteriální a virová onemocnění sice zdánlivě přijdou jen tak „shůry,“ ale často navazují na chyby v zoohygieně. Kontaktem slepic s divokými ptáky si chovatel „koleduje“ o zavlečení řady chorob, ideálně a nejlépe ptačí chřipky. Komu tohle nestačí, lze nabídnout třeba ptačí tuberkulózu (původce Mycobacterium avium) a pulorovou nákazu (Salmonella pullorum).

Proti řadě chorob je drůbež vakcinovaná už v líhních. Pokud si pořizujeme vynesené slepice z halových chovů, jednodenní či několika týdenní kuřata z dobře vedené líhně, nemusíme se nejnebezpečnějších chorob obávat. Kdo si kuřata líhne ve vlastním zařízení, musí se o vakcinaci postarat. (Markova nemoc u slepic, salmonely drůbeže, pseudomor drůbeže, infekční bronchitida, ptačí tuberkulóza… stačí, ne?)

Není chovatel jako chovatel

Rozšíření nemocí se zpravidla neobejde bez aktivní spolupráce držitele – lajdáka. Abychom tomu rozuměli: 

Chovatel má slepice nakrmeny kvalitními kompletními směsmi ze Zemědělských služeb Dynín. Pravidelně a často kontroluje zoohygienické podmínky, zdravotní stav slepic a provádí potřebnou očistu a dezinfekci. Selektuje chovanou drůbež a nepouští do chovu cizí osoby. Dezinfekční rohož pro něj není obtěžující nesmysl, ale první filtr.

Majitel  se víceméně snaží o totéž – většinou, ale hlavně kouká, kde by ušetřil. Často zkrmuje domácí zbytky a „ředí“ kompletní směsi šroty a otrubami. Škudlí i na dezinfekci a cizopasníky odhalí, až je většinou pozdě. 

Držitel krmí výhradně laciná či nelegálně získaná krmiva, třebas určená pro jiné druhy zvířat nebo krmiva, která ani krmivy nejsou a předpokládá velkou samostatnost slepic v opatřování potravy. Metodika chovu a zdravotní prevence jeho slepic se řídí zlatými radami „…Franta říkal v hospodě…“. Účinnou zdravotní sanaci jeho objektů vyřeší pouze jaderný úder.

Parazitózy, nejčastější a ekonomicky nejzávažnější onemocnění drůbeže 

Parazity drůbeže či jen slepic rozdělujeme vnější (ektoparazitózy) a vnitřní (endoparazitózy).

Mezi vnější parazity patří čmelík kuří, vši a všenky, všenka slepičí a blecha. Největší škody napáchají nejznámější vnitřní parazité u slepic neboli střevní červi (hlísti): škrkavky a tasemnice.  Zvláštní pozornost musíme věnovat kokcidiím. 

Jako příklad nejčastější parazité: 

• Čmelík kuří 

je drobný roztoč velký 0,5-0,7 mm, nažloutlé barvy. Po nasátí krví hnědočervený. Problémem jsou ve venkovních voliérách, v dřevěných kurnících a v ustájení s hlubokou podestýlkou. Do chovu se dostanou s volně žijícími ptáky nebo s hlodavci, chovatelským vybavením, přenáší je i člověk na oblečení. 

Čmelík den přečká ve škvírách ve stěnách a vybavení kurníku. Aktivní je v nočních hodinách, kdy

napadá drůbež a živí se krví. Dlouhodobým sáním krve vyvolává u drůbeže anémii. Jak by ne, když na jedné slepici může parazitovat až několik desítek tisíc čmelíků. Kromě toho je přenašečem pseudomoru, cholery, salmonelózy, neštovic nebo ptačí boreliózy.

Při silném zamoření je slepice apatická, snižuje se snůška, svědění vede k rozcuchanému peří. Parazity nalezneme v tělních otvorech, vidíme je i na vejcích. 

K likvidaci čmelíků se používají některé netoxické antiparazitární prostředky. Doporučuje se křemelina, která kontaktem s čmelíky naruší jejich tělesnou schránku, tím vysušení a smrt.

Nebo, v chovatelských potřebách i v drogeriích jsou nabízeny insekticidy, které jsou velmi účinné, nicméně u vajec je nutné dodržet většinou sedmidenní ochrannou lhůtu. Vždy je nutná sanace kurníku i chovatelských pomůcek. 

• Škrkavčitost (askaridóza)

 je onemocnění způsobené vnitřním parazitickým hlístem škrkavkou slepičí, cizopasící v trávicím systému slepic. Poznáme ji nálezem cizopasníků v těle slepic nebo jejich vajíček v trusu živých ptáků (koprologický rozbor). Dospělec dosahuje 7 až 12 cm. Jeho tělo je šroubovitě stočené, barva žlutobílá. Přední část těla je zakončena ústy, která slouží k přichycení k hostitelskému povrchu a k příjmu potravy. 

Samice uvolňuje do střeva hostitele vůči vnějšímu prostředí silně odolná vajíčka, až 140 000 denně a ty odchází s exkrementy. Jejich vývoj trvá podle teploty 5 – 25 dní. Slepice se nakazí buď přímým požitím, nebo dešťovkami apod., ve kterých zárodky – larvy přežívají bez dalšího vývoje. Prostředí trávicího traktu) aktivizuje larvy k pohybu a k opuštění obalů vajíček. Vývoj v trávicím traktu do dospělosti a produkci dalších vajíček trvá cca 50 dní, dospělci přežívají v hostiteli 9 – 14 měsíců. 

Infekce škrkavkou slepičí způsobuje ztráty hmotnosti, poklesu snášky až úhyn. Pokud slepice infekci překoná, získává imunitu.

Prevencí je pravidelné čištění a dezinfekce. K léčení je třeba podávat drůbeži anthelmintika, která zabíjejí parazitické červy nebo zabraňují jejich růstu a reprodukci.

• Kokcidióza 

je nejrozšířenějším parazitárním onemocněním drůbeže s nejvyššími ztrátami. Nicméně, týká se hlavně kuřat a mladé drůbeže. Časem si vůči kokcidióze drůbež vytvoří imunitu, která ale vzniká vždy jen proti konkrétnímu druhu. U dospělé drůbeže proto zpravidla k onemocnění nedojde.

Kuřičky jsou v líhních vakcinovány živou oslabenou vakcínou, od českého výrobce vakcín proti kokcidiím druhů Eimeria tenella, E. maxima, E. acervulina, E. necatrix. Vakcína navozuje celoživotní imunitu. Je důležité vědět, že nelze kombinovat působení antikokcidik a vakcíny. 

Pokud kuřičky vakcinovány nejsou, je riziko kokcidiózy velmi reálné. Kokcidiózu zjišťujeme koprologickým rozborem ve cca 14 dnech věku kuřiček. Léčení na základě zjištění vajíček v trusu musí probíhat ve spolupráci s vet. lékařem. 

Čekat s léčením, až se v chovu invaze kokcidií rozvine s typickými projevy, mimo jiné krvavým průjmem, je už pozdě a chovatel přichází o část kuřat. O úspěšnosti chovu napadeného kokcidiemi existuje autentický výrok: „…jen hlupák krmí místo drůbeže kokcidie…“ Latinský název kokcidie lze přeložit jako hromadinky. Co do úspěšnosti jejich reprodukční schopnosti je velmi výstižný. 

Zdravotní stav nosnic je obrázkem jejich chovatele. Součást jeho kvalifikace jsou znalosti o prevenci, pravděpodobném výskytu a léčení možných onemocnění. U závažnějších je nutno přizvat vet. lékaře. Ale tu už je jiné téma, stejně jako výčet většiny nemocí drůbeže…

Závěr: Původci nemocí mají výrazný náskok.

Nosnice jsou ve své domovině domestikovány cca 9 000 let, v západní Evropě 3 000 let. 

Viry, bakterie a paraziti se na Zemi vyvíjí po nespočetné miliony let, mají tedy podstatný existenční náskok. Nezbývá, než jej eliminovat znalostmi i každodenní pečlivou prací. Rozhodující je čisté prostředí a kvalitní krmení. 

Ing. Martin Mohelský